100 let ketoterapie

 

 

Myšlenka, že vyloučení některých potravin ze stravy či přímo hladovění může podstatně eliminovat záchvaty, pochází již z 5. století před Kristem, tj. z dob Hipokratových. První opravdu vědecký text o benefitech hladovění v léčbě epilepsie pak publikovali francouzští lékaři Guelpa a Marie v roce 1911. Následně, v roce 1921 H. Rawle Geyelin prezentoval soubor 20 (z 26) pacientů, u kterých záchvaty vymizely po 20-ti denním hladovění, přičemž u dvou z nich navodilo i dlouhodobou klinickou remisi. Geyelin se inspiroval prací Hugh W. Conklina, amerického chiropraktika, který věřil, že záchvaty provokují toxiny ze stravy, přecházející z tenkého střeva do krevního oběhu a dále do mozku. Svou práci „Cause and treatment of epilepsy“ s podobnými výsledky jako Geyelin, publikoval o rok později. Tyto první klinické úspěchy odstartovaly vědecký výzkum metabolických pochodů při hladovění, cílený na odhalení podstaty jeho protizáchvatového efektu a zároveň také hledání takové stravy, která by tyto pochody imitovala a přitom byla pacienty dlouhodobě tolerována. Tématu se nezávisle věnovali především R. T. Woodyatt z Chicaga a R. M. Wilder z Rochesteru, kteří jako první v roce 1921 poukázali na protizáchvatový efekt ketolátek (substance, vznikající biodegradací tuků v játrech), přesněji řečeno na to, že strava bohatá na tuky a chudá na sacharidy navozuje v organismu obdobný ketogenní stav jako prosté hladovění. Tím byly položeny základy klasické ketogenní diety (KD), které v mnoha ohledech platí dodnes. KD se v léčbě epilepsie rychle etablovala a byla používána v mnoha centrech. Zlatou éru ukončilo až v roce 1938 objevení fenytoinu a posléze dalších protizáchvatových léků. Určitou renesanci zaznamenáváme opět od 90. let minulého století, kdy i přes dostupnost velkého počtu nových protizáchvatových léků, zůstává stále 20-30% pacientů s epilepsií farmakorezistentních. Velkou měrou se o popularizaci KD zasloužil i americký režisér Jim Abrahams, který na základě zkušenosti s nemocným synem, jehož KD zcela zbavila záchvatů, natočil v roce 1994 úspěšný autobiografický film „First Do No Harm“, aby následně ve spolupráci s John Hopkins Hospital založil nadaci The Charlie Foundation, která je na poli KD dodnes aktivní. V současnosti je KD široce rozšířenou a mezinárodně uznávanou „lege artis“ nefarmakologickou terapií v dětské, adolescentní i dospělé epileptologii.

 

 

 

 

 

 

 


© ČLPE   |   Vytvořil Štefl software